Písí na cestách

Začalo to plakáty s exotickými plážemi na zdech dětského pokojíčku. Nemohla jsem na ně přestat zírat. Chtěla jsem to prostě vidět na vlastní oči. A tak je už pár let cestování mým koníčkem číslo 1. Zatím jsem viděla alespoň kousek ze 44 cizích zemí na 6 kontinentech. Ale tenhle zápisník už se dávno nevěnuje jenom cestování.

 

Dneska nebudu mudrlant, žádný filozofický traktáty a doporučení. Chci se s váma jen podělit o momenty, který mě už nějakou dobu provází. V posledních letech jsou ale čím dál silnější. A taky se chci zeptat, jestli je máte taky a jak vypadaj (a nebo jestli nepotřebuju víc odborný péče). Mám na mysli okamžiky náhlýho uvědomění.

„Terapie jí udělá dobře. Je jí blbě a potřebuje si poslechnout, že je vlastně všechno v pohodě. Vždyť od toho tam ten psycholog sedí - aby ti řek, co chceš slyšet.“ Když jsem tohle před pár týdny slyšela od blízkýho člověka, kterej ví, že i já chodím na terapii, došlo mi, že je nejvyšší čas začít víc rozšiřovat povědomí o...

Asi každej si někdy položil otázku „Proč já?!“ A ani se to nemuselo týkat zásadní životní komplikace. Někdy stačí zabouchnout si v ranním shonu klíče a člověk by se nejradši sám sobě zhroutil na rameno a brečel nad svým zpackaným životem. Tu trochu sebelítosti máme všichni v krvi. Problém je, když její množství přesáhne počet červenejch krvinek.

O mně

Jsem Petra, vydělávám si jako kopík a všechno prolítám.

Blog Písí na cestách vzniknul v roce 2013 jako cestovatelský zápisníček dvou kamarádek. Od té doby (na rozdíl ode mě) trochu vyrostl a věnuje se i dalším tématům. Jeho původní poselství - nepředstírat ideální život a nebrat se moc vážně - ale zůstává. 

Číst dál

 

Ozvěte se mi

Dejte mi vědět, co vám vrtá hlavou. Ať už je to vlastní cestovatelská zkušenost nebo chuť spolupracovat.  

Kontaktujte mě