Co na fotkách v katalogu nenajdete

01.03.2018

Před pár lety jsem pracovala na menší zakázce pro jednu větší cestovku. Popisovala jsem jemný bílý písek, liduprázdnou pláž omývanou zelenomodrým přílivem a kokosové palmy poskytující útočiště před tropickým sluncem. Vykreslovala jsem pohodovou atmosféru na dvaceti thajských ostrovech - na kterých jsem nikdy nebyla. Práce v marketingu mě do jistý míry pokřivila. Pořád fotím místa z těch lepších úhlů a jen málokdy ukazuju reálnej obraz destinace. Je ale čas odhalit druhou stranu ostrovní romantiky

Představte si vrtošivé sluneční paprsky, které proskakují listy kokosové palmy vysoko nad vaší hlavou. Jen pár metrů od vašeho ručníku se pláž svažuje k zátoce, v níž si hrají místní děti. Radostné výskání se mísí s postupujícím přílivem. Poslepu sáhnete vedle sebe pro meloun, který jste si koupili na trhu na svačinu. Tohle ale není meloun... Je to stará plastová lahev. A vedle ní leží našedlá (a plná) plínka zabalená do těsnýho a pěkně nechutnýho balíčku. Přes ní se válí rozbitá plastová hračka a ohořelá skořápka kokosu. Přes vaše nohy právě přeletěl pytlík od čipsů, který místní výrostek před pěti minutama hodil do moře. Vítejte v polynéském ráji jménem Vava'u!

I tohle je každodenní realita Tongy. A to samý platí pro Vanuatu, Fidži, Jávu, Srí Lanku nebo třeba Maledivy. Stačí poodejít z pláže před resortem a člověk okamžitě pochopí, že tahle planeta má problém s bordelem (a převážně plastovým). Tak třeba na hlavním ostrově Tongy normálně fungujou popelnice. Jsou samozřejmě zpoplatněný, ale cena je i pro místní hodně přívětivá. I tak je ale pro spoustu lokálů jednodušší hodit odpadky na korbu auta a jednou za čas je hodit z útesu. Protože když je to v moři nebo na břehu moře, tak už je to problém někoho jinýho. Shane a Chris nám popisovali schůzky s tonžským šéfem turismu, který pravidelně každej měsíc absolvujou společně s ostatníma lidma, kteří se na Tonze v turismu pohybujou. Každej měsíc přichází místní autorita s novým plánem jak přilákat víc návštěvníků do týhle krásný země, každej měsíc mu podnikatelé říkají tu samou věc: ukliďte ostrov! Jak to funguje jsme viděli na vlastní oči při hledání tsunami rock. Zajímavý turistický místo se dalo lehce splíst s veřejnou skládkou.

Problém línejch ostrovanů?

Možná právě teď přemýšlíte o tom, že to je problém nedostatečný infrastruktury nebo jinýho životního tempa těchhle ostrovních rájů. Můj vlastní blahosklonnej výraz mi zatrnul, když jsem začala sledovat instagramovej účet Anity Horan. Anita je hodně zajímavej člověk, je to fotografka, potápěčka, s níž se můžete zaplavat s velrybama, ale taky ji zajímá ekologie. Na svým účtu sdílí fotky, který jí posílají lidi z celýho světa. Většinou jsou z našich západních vymazlenejch supermarketů a ukazujou třeba nakrájený jabko, přičemž jsou jednotlivý dílky zatavený do separátních obalů a celý tohle drží pohromadě v tužším plastovým obalu. Nebo tisíce paprik, na který se sbíhají chutě, dokud si nevšimnete, že je každá zvlášť zabalená do potravinářský fólie. A nebo kokos něžně uloženej do pěnový síťky a zatavenej do obalu - kokosáky jsou sice tak tvrdý, že každej rok zabijou spoustu lidí tím, že se jim spustí na hlavu, ale přepravu v krabicích nejspíš nezvládnou.

Ne všechny tyhle plastový obaly skončí vyseparovaný, zrecyklovaný nebo nějak šetrně zlikvidovaný. Právě teď pluje světovýma oceánama několik obřích ostrovů, na kterejch byste si ale dovolenou fakt neužili. V oceánech je podle odhadů víc než pět bilionů (to je dvanáct nul) kusů plastu. V roce 2050 jich bude víc než ryb. A nejde jen o plovoucí bordel. Stačí si dopřát ryby, který nám doktoři neustále doporučujou jako zdravou stravu. Jenomže ryby plavou ve stejný vodě, ve který se část plastů rozpadá na jemnej písek. Ten se dostane do ryb a z ryb pak do nás. Plasty jsou dneska součást potravinovýho řetězce. Bohužel je to jedna z těch věcí, který způsobujou rakovinu. Je to taková naše vlastní plastová karma.

„Každý rok se do oceánů a moří dostane přes 8 milionů tun plastu a situace se rok od roku zhoršuje.“ - CNN

Ale já poctivě recykluju! říkáte si možná. Gratuluju! Recyklace je důležitá věc. My ale bohužel žijeme v době, kdy je bordelu tolik, že samotný třídění prostě nestačí. V naší malý zemičce, kde je na každým rohu popelnice (jejíž obsah každej tejden jako zázrakem zmizí) a lidi si po sobě ještě pořád uklízí, je lehký nabýt mylnýho dojmu, že odpad je pod kontrolou. Stačí ale vyjet dál a začneme narážet na první problémy. A občas stačí prostě vyrazit do úplně obyčejnýho českýho lesa a chvíli sbírat po cestě odpadky. To ta bublina rychle praskne. Ekologie není žádná mýtická hydra, která se nás netýká, protože my máme čistou zahrádku. Pokud máme informační náskok a na rozdíl od Tonžanů víme, že odpadky vyhodí do přírody jenom opravdový prase, pojďme udělat ještě malej krok navíc. Třeba si uvědomit, že když si koupím vodu v plastový lahvi, kterou vyhodím o deset minut pozdějc, a ta lahev se pak rozkládá 500 let, pak to nebylo moc chytrý rozhodnutí.

Nemusíš si dát nohu za krk

Aby se z člověka stal ekologickej Mirek Dušín, nemusí to ani bolet. Každej uděláme během dne spoustu malejch rozhodnutí a stačí jen pár z nich trochu upravit. Takže až zase budete sahat po igelitovým pytlíku, abyste do něj strčili banány, zkuste přemejšlet, jak dlouho ho budete používat a kolik se na druhý straně vyplejtvalo energie a zdrojů na jeho výrobu a jak dlouho se bude rozkládat. Fakt to stojí za tu půl hodinu, kdy se budou banány pařit v tom malým mikrotenovým pekle? (A bioplast fakt není řešení.) Víte, že si pro tyhle účely můžete pořídit látkový sáčky? Nabízí je už hodně značek, spousta z nich je českejch a vypadaj mnohem líp než jednorázovej plastovej pytlík. Můžete si taky místo návštěvy neosobního supermarketu dopřát exotiku a nakoupit v bezobalovým obchodě. A netvrďte mi, že nemáte žádnej blízko, když už se jeden takovej otevřel i v Třebíči! Mrkněte na mapu a najděte si to svoje. Těch tipů je strašně moc a já budu ráda, když mi napíšete to, co jste objevili vy. Inspirovat se můžete třeba tady nebo tady.

Proč s tímhle tématem otravuju, je doufám jasný. To, že problém nevidím každej den před svejma dveřma, neznamená, že neexistuje. A pokud můžu nějak přispět k řešení, nebudu se přece zavírat na svým blogísku a smolit si články o tom, jak byl výlet na Tongu bezchybnej. Budu ráda, když se o tu změnu podělíme.

Možná vás bud taky zajímat...
> že Fika není kafe, ale švédský rituál štěstí
> jak to vypadalo na Maledivách z tý hezčí strany
> nebo že řídit v Indonésii je fakt divočina

A víte, že mám taky Facebook a Instagram, kde můžete sledovat moje nerozvážnosti a kafíčka?