Dovolená v Mexiku na jedničku

21.04.2014

Na ten výjev nikdy nezapomenu. Stojím uprosřed ulice dlouhé asi tři bloky domů. Svažuje se mírně z kopce přímo modrozelenému Karibskému moři. Teď z jeho barvy nevidím nic, je ho jenom cítit ve vzduchu, protože je noc. Kolem mě proudí stovky turistů. Je horko, vzduch se tetelí v třiceti stupních, i když je přelom března a dubna. Otočím se k ostatním z naší skupinky. Chci jim něco říct, ale ani na vzdálenost několika desítek centimetrů mě neslyší.

Jsme právě v ulici Quintana Roo, podél které stojí jeden bar vedle druhého. Fasády několikapatrových domů jsou vybourané do velkých oken, ve kterých sedí na křeslech návštěvníci klubů a srkají koktejly s bílým rumem a tequilou. Domy jsou nasvětlené, září neonovými nápisy a ze všech hraje ohlušující hudba. Uprostřed ulice se všechno tříská v jeden obrovský mix beatů a mexické dechovky.

"Jdeme támhle," ukazuje náš průvodce původem z Mexico City na bar úplně na konci ulice blízko moře. Tohle doupě vypadá trochu jinak než ostatní navoněné kluby s upocenými gorilami v oblecích před vstupem. Je tu k zalknutí plno, turistů tu postává o poznání méně než naproti a všichni se tlačí u baru. Jsme v baru La Mezcalinna, kde se vám barman při žádosti o mojito pěkně vysměje.

Mexický Yucatán je pro odpočinkovou dovolenou naprosto stvořený. Do Cancúnu lítaj celebrity z Hollywoodu a ví moc dobře proč. My se před dvěma roky vypravili jižně od tohohle centra do města Playa del Carmen. (A někde na týhle trase nám stihli přičinliví Mexičani živící se turismem zkopírovat kreditku.) V Playe to taky docela žije, ale občas je prostě potřeba přestat předstírat zájem o kulturní bohatství země a trochu se vydovádět. A na tohle jsou tu zařízený. Plážový bary, smaragdový Karibský moře, laciný jídlo a pití... Moc se nám odtud nechtělo.

Vyrazili jsme ale kyvadlovkou do Tulumu (aby bylo z fotek jasný, že jsme taky ti intelektuálové), kde je zachovalý přístav z předkolumbovských dob. Většina cestovek honí turisty na yucatánskou pyramidu Chichén Itzá, tu jsme si ale díky návštěvě mnohem impozantnějšího Teotihuacánu u Mexico City odpustili.

Tulum má tu výhodu, že se hned pod ním můžete vykoupat v azurovým moři. V jeho areálu je relativně dost stromů, takže prohlídka pod poledním sluncem nemusí být až takový peklo, jak to na první pohled vypadá. Jen se pozorně dívejte, kam zrovna sedáte. Obrovský leguáni do svejch zahrádek nepouští lidi zrovna rádi.

Podél pobřeží se skrývá ještě jedna turistická lahůdka, která ale není zas tak známá. Jsou to cenotes - krasový jeskyně s propadlým stropem, který v mnoha případech slouží jako bazény uprostřed rozpálenýho lesa. Nedejte na reklamy v průvodcích. Vezměte si taxík, který je v Mexiku laciný, a chvíli pátrejte po ne zas tak známých cenotes. Nám se povedlo objevit jednu úplně zapadlou.

Byla malá a prvních deset minut tu byli ještě další dva turisti. Pak odjeli a my tu byli s taxikářem, který na nás čekal, úplně sami.

Do Mexika se ale jezdí taky za jídlem. I když to, čemu se u nás říká mexická kuchyně, je spíš tex-mex (gurmánský potomek Mexika a jihu USA, tex-mex je například chilli con carne, který na mexickejch jídelních lístcích nepotkáte). Když si ale přivyknete na to, že je jídlo v Mexiku zemitější a nevypadá vždycky tak jako tacos z Taco Bell, rozhodně si najdete to svoje, bez čeho už se neobejdete.

To, že má Mexiko svoje neodolatelný kouzlo, pochopily už i český cestovky. A tak se z toho snaží vytřískat co nejvíc. Desetidenní zájezdy se prodávají kolem padesáti tisíc. Co na to říct. Zpáteční letenka jde sehnat bez většího průzkumu kolem dvaceti tisíc, takže když člověk chvíli plánuje a hledá, jde to ještě lacinějc. Ubytování pro jednu osobu v hotelu (ne noclehárně) seženete ve velmi turistické Playe v době letních prázdnin od tří stovek na noc. A o tom, proč si platit all inclusive, když se v Mexiku vaří tak, jak se tam vaří, a navíc za velmi sympatický ceny, tak o tom radši nebudu ani začínat.