Jak si o letošních Vánocích nadělit míň stresu

13.12.2017

Je to takovej dobovej kolorit. Každej den otevřeme jedno okýnko speciálního adventního kalendáře a vynervíme se čerstvou nadílkou stresu. Každej den má pachuť jiný únavný povinnosti nebo průšvihu. Zlatým hřebem je pak štědrovečerní hádka s rodinou. Aspoň tak to prezentuje spousta lidí na Facebooku nebo v objevnejch zamyšleních s titulkem Vánoce - svátky klidu OTAZNÍK. Napadá mě věta, kterou jednoho pondělního rána napsal Ricky Gervais do všeobecnýho mrmlání nad začínajícím týdnem: S pondělkama je všechno v pořádku, to váš život stojí za prd. Nechytly Vánoce stejnou infekci jako pondělky? A jestli jo, tak jak je odvšivit?

Zběžnou rešerší jsem zjistila, že k úkolům v adventu krom nějakýho toho rozjímání, ztišení mysli a zklidnění patří: nákup dárků pro rodinu, přátele a leckdy kolegy, včasný upečení perníčků (aby se stihly rozležet) a dobře načasovaný upečení rohlíčků a dalších druhů cukroví (aby se nestihly sežrat), k tomu patří nákup obskurních surovin, který se použijou jenom o vánocích na pečení, a tudíž skončí zastrčený vzadu na polici a další rok je sháníte zas, dobrý hospodyňky navíc prej nakupujou suroviny už v říjnu a v listopadu, aby se vyhnuly zdražování. Skvělej nápad je taky vytáhnout se nějakým neokoukaným nebo polozapomenutým receptem, abyste si v půlce uvědomili, že tohle neformovatelný těsto vás vytočilo už loni. Pokud máte děti, musíte ty malý, pomalý a upatlaný nešiky pustit k válu, jinak přijdou o zásadní vzpomínky. Dál je potřeba si přivodit angínu předvánočním umýváním oken, musíte vytřít a vyluxovat místa v bytě, kam se jindy v roce neodvážíte. Uprostřed otírání horních lišt dvoumetrovejch skříní si člověk většinou vzpomene, že ještě nemá adventní věnec. A protože není žádná vánoční nula, pokusí se ho vlastnoručně vyrobit. Při nákupu novýho věnce od profesionálů, kterej nevypadá jako po divoký přestřelce s tavnou pistolí jako ten váš, musíte vybrat adekvátní vánoční výzdobu („Letos ladíme do modrý a stříbrný.“) a taky by se hodil vánoční stromeček. Je potřeba vyplnit formulář vánočních přání, naplánovat cestu na vánoční trhy, vyrazit na školní besídku, napostovat fotky cukroví nebo vánočky na Instagram, sestavit štědrovečerní menu, vyladit vánoční sexy outfit a opít se na firemním večírku. A to svátky ještě nezačaly...

Okamžitě vraťte ten šampón do regálu!

Někde jsem četla, jak se vytratil smysl předávání dárků. Že dárky novomanželům nebo obecně při přechodu z jednoho životního období do druhýho pomáhaly jedinci s odrazem v další fázi. Z obdarovávanýho se pak za chvíli stal obdarovatel (darovatel? darovač? Darth Vader?). V dnešní době jsou dárky povinnost a někdy vás dokonce společnost nutí vymyslet hezkou pozornost pro tu krávu z účetního, která vás bude příštího půl roku buzerovat kvůli překlepu na starý faktuře. Jakej má tohle smysl? Stejně nakonec u stromečku dospějeme k tomu, že ten svetr by se nám víc líbil v námořnický modři a ten šampón smrdí jako žvejkačka. Nehledě na to, že máme doma šampónový zásoby na celou příští válku. Jedinej, kdo si dokáže Vánoce užít opravdu do sytosti, jsou děti. Čím menší, tím lepší. A těm vůbec nejmenším stačí jen prázdná krabice. A proto se snažím dárky eliminovat. Jednak jsem škrt a šetřím na další letenky. A pak si prostě myslím, že čím míň si budem z domovů dělat sklad krámů, tím se nám bude žít lehčejc. Možná máme nějakej ten dražší vysněnej dárek. Ale nezbyly by nám na něj nakonec peníze, kdybysme si Vánoce užili doopravdy jenom přítomností ostatních a tradicema? 

A pokud přece jenom chcete dávat dárky, možná by to šlo i jinak. Dát můžete třeba...

  • kulturní zážitek, třeba vstupenky do věčně vyprodanýho divadla, na koncert kapely, která vás provázela dospíváním, nebo rovnou permanentky, protože pak budete mít každou středu večer byt pro sebe
  • kurz - ideálně na kurz něčeho, kam by se obdarovávanej nikdy neodvážil, pokud třeba tvrdí, že neumí zpívat nebo kreslit, dokažte mu, že to není pravda, nebo vyberte něco, z čeho budete nakonec mít radost oba 
  • vyberte zážitek, se kterým se bude chlubit na další rodinný sešlosti, třeba ochutnávání rumu v kubánským baru (kterej nemusí bejt nutně na Kubě) nebo netradiční prohlídkou známejch míst 
  • dejte mu dárkem možnost pracovat na sobě, třeba ocení mentora, kouče nebo soukromý lekce jógy (nebojte se, nestojí to zas takovej ranec)
  • místo koncentrovaný radosti můžete udělat speciální vánoční pakt (místo krve to může bejt třeba marmeládou z lineckýho), že si budete posílat úsměvy v průběhu roku, a to například formou pohledů z výletů s osobními vzkazy (žádný "Zasíláme srdečný pozdrav z Mácháče, zdraví Jiřina", cvičte se v kreativitě nebo pište na pohledy svoje oblíbený sprostý vtipy a vyděste tak svou pošťačku) 
  • sestavte vlastní den zábavy, můžete se pasovat do role průvodce (stačí chvíli šprtat na internetu) a uspořádejte speciální food tour ve svým nebo jiným městě
  • pokud má váš protějšek nebo kamarád rád překvapení, můžete se společně na jeden den stát dobrovolníkem, pomáhat můžete při kulturní akci nebo si třeba vyzkoušíte práci v zařízení pro seniory či děti, nebudete muset platit za práci jako to nabízí zážitkový servery, odnesete si společnej zážitek a místo dalšího nesmyslu do kuchyně vás mnohem víc zahřeje třeba upřímnej úsměv babičky, který jste přišli zazpívat koledy
  • ti nejlepší kolem vás budou mít radost z toho, že jste místo přispění do konzumního veletoče dali peníze na něco, co může někomu jinýmu hodně pomoct - třeba ve formě nocleženky
  • a nebo zkuste ještě dál rozšířit počet lidí, kterejm udělá dárek radost, vyberte si třeba něco na Hithitu 
  • darovat můžete taky originální recyklovaný balíčky Kuchařek bez domova a (zase!) udělat dobrej skutek
  • a radši nebudu ani začínat s jízdenkama/letenkama/hotelovejma voucherama a podobnejma zhýralostma

Likvidace bordelu! Všechno musí pryč!

Ani úklid nemusí bejt úmorný peklo. Tak především: fakt potřebujete všechny ty krámy, který musíte jednou za čas aspoň oprášit? Zeptejte se sami sebe, kolik potřebuje průměrnej člověk ke svýmu životu hrnků a kolik jich máte v kredenci. Kolik bot za sezónu vytáhnete a kolik jich tlí ve vašem botníku (v četně těch škrpálů, co jsou sice hezký, ale dokážou odřít patu do krve už za vchodovejma dveřma). Kolik knih jste jednou přečetli a odložili pro příští generace, přestože ty nejeví o žánr lyrický flarf poezie žádnej zájem. A kolik máte ve skříni košil, který nenosíte, protože se špatně žehlí, triček, ve kterejch se necejtíte, protože mají nezvyklej střih, sukní, který byly ve slevě, ale divně se vyhrnujou, nebo svetrů, co sice vypadají na první pohled roztomile, ale když si je oblečete, tak si připadáte jak lízátko. 

Rozloučit se s nima může bejt v prvních chvílích těžký, ale jak se do toho člověk dostane, s každou věcí, která letí z domu, se mu ulevuje. Tuhle terapii podstupuju už pár měsíců. A její zatím nejviditelnější efekt je ten, že mi návštěvy sklání poklony nad tím, jak jsem se při úklidu musela nadřít. S míň věcma je totiž všechno tak nějak čistší, hladší a zdánlivě novější. Můj letošní předvánoční úklid proto vypadal tak, že jsem sbalila nepoužívaný ozdoby, přečtený knihy, u kterejch vím, že už se k nim nevrátím, a hrnky, po kterejch jsem v poličce nikdy nesáhla, a hodila jsem to do krabice, na kterou jsem napsala VESELÝ VÁNOCE. Minimalistický servery přesvědčujou, abyste svý věci nosili do Armády spásy. Sorry, Armádo, mně se nejvíc osvědčilo odložit je k popelnicím. Už jen kvůli tomu, že je to za rohem, takže krabice nemusí stát dva měsíce v chodbě, protože se mi ji nechtělo stěhovat. Navíc je to rychlejší než to fotit na různý servery. Jsem holt lenoch. Rychlost mizení balíků od popelnic se blíží jednomu machu. Než se otočíte, už to tam není. Díky tomuhle fíglu si ušetříte spoustu práce, a to nejenom pro tyhle Vánoce. 

Poslední věc, kterou bych zmínila, je to, že si rádi ze života děláme Velkou pardubickou. A teď nemyslím oplendování na tribunách nebo ječení na závodníky u televize. Mám na mysli to, že jako koně o závod sprintujeme a jako žokejové míříme na jednu překážku za druhou. Když přicházej například Vánoce, začneme si v hlavě tvořit seznam všech překážek, přes který se chceme přehoupnout, a plánujem si čas, za kterej to musíme uběhnout. Většinou nám to v hlavě odsejpá rychlejch a skáčeme vejš, než jak se ukazuje v reálným životě. A přitom si stačí vybrat jinou disciplínu. No tak prostě ty okna čistý nebudou, cukroví se koupí (což může bejt jen vaše sladký tajemství) a jako adventní věnec poslouží čtyři čajový svíčky na tácku na chlebíčky. Nechci bejt závěrem patetická, ale ono se to bez toho hopsání fakt nepodělá.