Jižní Amerika - den 1.: Bez přípravy na cestu, která na nás zbyla

11.03.2013

Na začátku naší měsíční cesty po Jižní Americe stála touha prozkoumat nějakou exotiku. Všichni dohromady jsme viděli kousek Asie, malou část Afriky, něco ze Severní Ameriky a Austrálie nás vzhledem ke své vyspělosti zas tak neláká. Jižní Amerika nám tak trochu zbyla.


Rozhodli jsme se tři týdny (které se potom rozrostly na měsíc) strávit ve čtyřech. Náš tým: Martin (produkční, kecal, majitel příliš mnoha žabek), Vojta (šéf recepčních, model na opálení a mocný hrozič), Terez (studentka nových médií - ne na dlouho, partygirl a nákupčí) a Peťa (pisatelka čehokoli, velmi velmi špatná španělská tlumočnice a pralesní vyhnanec). Okamžitě, jak jsme začali plánovat, vytanuly nám na mysl desítky míst, které bychom chtěli vidět. V hlavě se nám postupně propojovala pomyslná trasa, ze které okolnosti občas něco vyřadily. Konečný plán zněl Argentina, Chile, Peru, Bolívie, kousek Brazílie a Uruguay - ve zkratce střed Jižní Ameriky. Předesílám, že nejsme žádní ostřílení outdooroví borci. Já si například před cestou koupila svoje první trekingové boty a opravdu funkční bundu. Terez vybrala skříň mámě a měsíc před cestou intenzivně řešila, co bude dělat, jestli nebude mít co do činění se střevníma problémama. Kluci na tom byli o něco líp, ale i když tvrdí ledacos, tak faktem je, že si Martin musel na cestu půjčit spacák (jakožto já i Terez) a Vojta spal v něčem, co se kupuje na cesty do horký Indie. Takhle "připravení" jsme vyrazili do And. 

Plánování cesty nám zabralo měsíc a půl. Leckdo řekne, že je to krátká doba, ale my neměli moc na výběr - už kvůli času a penězům. Letenku jsme sehnali měsíc před odletem za cenu o 10 tisíc nižší, než se prodává obvykle (původní varianta byla letět do Limy, nakonec jsme ale s Alitalií zamířili do Buenos Aires, na výhodnou nabídku za 15 tisíc jsem narazila díky fb stránce Tipy na levné letenky). Koupili jsme si ještě letenku ze Santiaga do La Pazu a jinak jsme počítali s tím, že ušetříme díky cestám autobusem a ve vypůjčených autech. K tomu můžu dodat jenom to, že Evropani míní a Jihoameričani mění (a hlasitě se u toho smějou). 

 K návštěvě téhle destinace jsme zvolili naprosto nevhodnou a průvodci nedoporučovanou dobu - přelom ledna a února, kdy je v této oblasti období dešťů. Samolibě jsme si naplánovali cestu do míst, kde hrozí sesuvy půdy, povodně nebo minimálně hnusný počasí a Jižní Amerika nás za to sem tam pěkně pogrilovala. Nebylo ale naším skrytým záměrem exhibovat ve stylu Indiana Jonese, jednoduše nás limitovala práce, škola a vůbec povinnosti. Jednu výhodu ale tohle období mělo - karnevaly! A zatímco v našich domácích zeměpisných šířkách zuřila zima, my se těšili na slunce a na to, že přijedeme hnědý jako karamelky. 

Když jsem několika lidem před cestou odtajňovala naše plány, všichni se shodli na jednom: jsme blázni, kteří chtějí stihnout všechno místo toho, aby nasávali lokální atmosféru. Neříkám, že jsme mentálně v naprostým pořádku, ale náš styl cestování nám naprosto vyhovuje. Jako turisti jsme neposední a atmosféru nejradši sajeme v pohybu a z více míst. Představuju si, jak musí být krásný strávit několik tejdnů v chilský vinici, testovat ročníky, chodit na večeři k lokálům a pilovat španělštinu před místníma haciendama. Obávám se ale, že bych tenhle klídek moc dlouho nevydržela. Nikdo z nás. 

Míříme do Jižní Ameriky, z jazyka známe sotva základy (a to ještě jenom půlka z nás, zbytek zvládá jen pozdravit v italštině), nemáme zbytečně moc peněz, ale zato plánů spíš navíc, neumíme rozdělat oheň klacíkem a veverkou a na přípravu jsme měli kvůli práci asi tak 10 minut. Ale už se nemůžeme dočkat! Jižní Amerika nás totiž vyzvala na pořádnou jízdu!


24. ledna 2013 - Řím Otevírám cestovní deníček a píšu první záznam. Při čekání na čtrnáctihodinový let do Buenos Aires se cpeme pizzou a kluci mi do poznámek kreslí plivající lamu a Hanku Zagorovou. Padá zásadní rozhodnutí, že každý téma musíme probrat důkladně a do hloubky, abychom se celý měsíc měli o čem bavit. Letíme!