Jižní Amerika - den 16.: Plážové smažínky

12.04.2013

Děda se s náma loučí upřímnou pusou. Dává nám spoustu rad, ze kterých rozumíme jenom něco jako Valparaiso - nebezpečí - nejezdit. Vzpomeneme si na naše stáhlý ocásky ze včerejška, dědovi odkejveme všechno, co chce slyšet, a rebelsky míříme právě sem. My se totiž nebojíme! No...

Auto parkujeme u vetšího náměstí, vybíráme z něj i odpadky a s výrazem chuďasů vyrážíme na obhlídku. Valparaiso je známé svými lanovkami, které jsou dokonce i v UNESCO (arbitři si to asi z téhle divočiny nechali poslat jen na fotkách). Svezeme se lanovkou nahoru a dolu, prohlídneme si město z vyhlídky a jedeme dřevěným trolejbusem zase zpátky k autu. Město je o poznání jiné oproti vedlejšímu Viňa del Mar, kde si dovedu představit stylový filmový festival a kde se hrajou celosvětové tenisové turnaje. Ve Valparaisu by mohli natáhnout červenej koberec tak akorát hvězdám Troškovejch filmů a turnaje se tady hrajou nejspíš jen ve vrchcábech v námořnických putikách. Nicméně se otrkáváme a zjišťujeme, že peklo se samozřejmě odehrává jenom v našich středoevropsky vyděšenejch hlavách. Díky, mami. 

Chvíli hledáme ubytování na bookingu v mekáči a po chvíli cvičení obočí ve zdvihu se rozhodujeme, že budeme tuhle noc šetřit a vyspíme se pod širým nebem. A protože je všechno naplánováno a máme nacpaný nácky čilečízema, sprintujeme na pláž. Ta je nacpaná doslova k prasknutí. Vypadá to tady jako v úvodní znělce Pobřežní hlídky, až na to, že místo Mitche a Pamely tu po pláži ladně běhaj psí gangy. Odpadáme. Po náročném programu předchozích dní nám tahle masňácká zevlovačka přijde vhod. Kluci běží do vln, které jsou chvílemi až třímetrové. Smýká to s nimi tak, že jsou odření. Čtyřletí smradi lítají kolem nich, sem tam se někdo ztratí ve vlnách, ale hlavně že se baví celá rodina. 

Kolem sedmé míříme do jediné sprchy, která je na pláži. Je ale zamknutá, takže skřípáme solí mezi zubama a myjeme se v našem oblíbeném mekáči. Rozhodneme se, že zakotvíme v první klidné zátoce a tam zalomíme. Po třech hodinách hledání a poptávání se dojedeme do města Quintero do Pirátské zátoky. Vyplácneme se i se spacákama na útesu (hodně prašným, což zjišťujeme až ráno pohledem do zahnědlých tváří a zabahněných spacáků). Vojta si ustele v autě, ale než se uvelebíme, otevřeme si chilské víno, které v nás jenom zasyčí. Je nám tak hezky, že to někteří z nás zalomí už na kameni sešikmeném k moři a odmítají se posunout do spacáku. Usínáme rychle, i když nás trochu ruší místní omladina, která si tu dělá párty. S myšlenkou na to, aby měli co nejdřívější večerku, upadáme do bezvědomí.