Jižní Amerika - den 17.: Piráti na sushi

13.04.2013

Mohlo nám hned na začátku dojít, že když se v Jižní Americe s dětma moc nemazlí, tak místní rodiče ani moc nezajímá, kde jejich ratolesti tráví páteční noc. My to na rozdíl od nich věděli. Partičky dorostenců ve věku na zfackování z širokého okolí jezdí v pátek kalit do Pirátské zátoky u Quintera. Mysleli jsme si, že nás brzo ráno probudí slunko. Ve skutečnosti to byla asi sedmnáctiletá Chilanka, která šťouchala do Terez a něco vykřikovala. Rozuměli jsme jenom "Bílá! Bílá!"

Aniž bychom to tušili (jako by to někdy bylo jinak) spali jsme na docela zajímavém místě. Kolem Quintera údajně kdysi řádili piráti v čele s kapitánem Modrovousem. Přímo pod skálou, kde jsme spali, je tunelovitá průrva, odkud údajně piráti vyráželi loupit, kdykoli někdo projel kolem. Vchod do útrob jeskyně je dnes zasypaný, ale podle legend se tu skrývá pirátský poklad, který stráží duše pirátů.

To jsme si ale v tu chvíli, kdy jsme vstávali, vůbec neuvědomovali. Mnohem víc nás zajímalo, že je zataženo a teploty jsou víc k dvacítce než k třicítce. Trochu zklamaní (plánujeme se barevně asimilovat) přeplánováváme na návštěvu národního parku. Cestou se stavíme v zatuchlé rybářské restauraci, abysme si vyčistili zuby a došli si... do koupelny. Dva starší číšníci nás prokouknou a netváří se zrovna nadšeně, když si chceme při čekání na Martina objednat jenom kolu. Venku krákaj racci a pelikáni, v restauraci není jediný host, na stěnách visí tisíce námořnických předmětů a všechno smrdí. Před odjezdem si všimneme surfařské pláže nedaleko a ještě chceme nasát zevlovací atmosféru. Martin ale vzápětí ukazuje na pruh světlé oblohy a na to, že se mraky trhají a bude hezky! Okamžitě kašleme na předchozí plán a naše původní kecy ("Aspoň taky uvidíme nějakou přírodu a něco se dozvíme.") a letíme zpátky do Vini. Před tím ale maličko nakupujeme, protože kdo by si něco neodnesl z pláže pro surfaře? Martin si například pořídí nové žabky.

Kluci jdou hledat místo na zaparkování a my se rozhlížíme, co bysme zhltly, protože už se hladově díváme i po procházejících lidech. Našim vnitřním vlkodlakům ale zatne tipec příchod kluků, kteří nadšeně hlásí, že omylem našli boží ubytování za tisícovku pro nás čtyři na noc a že v ceně jsou krom snídaní taky dvě welcome piva pro každýho. Cestou potkáváme sushi restauraci, kde ochutnáváme absolutně jedinečné sushi. Losůsek se dal jemně překrojit hůlkama a ceny jsou víc než přívětivý. Naprosto nadšení dojdeme k našemu ubytování. Starší dřevěné pokojíčky natřené tyrkysovou nebo žlutou se nám hodně líbí, ne ale tolik jako pan majitel. Tenhle starší seladon přijde s podnosem a orosenými pivky a vítá nás slovy: Madmuazels! Cestou na pláž se dorážíme home made cupcakama. Zdá se nám, že už to nemůže být lepší. 

Večer jdeme znova na sushi, nacpeme si nácky čerstvýma rybama a řasama k prasknutí, nakupujeme na večer a plánujeme konečně nějakou pořádnou jihoamerickou párty. V pokoji pak pijeme místní víno a pisco, což je oblíbený chilský drink vypálený z hroznů. Moc nám ale nejede, je na nás až moc sladký a zároveň kyselý. Vyrážíme do města, kde je spousta lidí. Do klubů pro turisty se nám nechce, nic pro místní ale nemůžeme najít. Když už to chceme vzdát, narážíme na klub s karaoke. Pisco nejspíš způsobuje částečnou slepotu, a tak nevidíme ceny drinků a pijeme jeden za druhým. Z dalších zážitků už máme spíš útržky. Nejdřív si stydlivě sedneme ke stolečku a cucáme svoje pitíčko, Terez je unavená a nebezpečně se jí zavírají oči, místní po nás zvědavě pokukují. STŘIH! Vyhodili jsme stůl, ohradili si lavičkami svůj prostor a všichni čtyři tancujeme bosí a jako smyslů zbavení na latinskoamerický pecky, který jsme nikdy neslyšeli. Jsme zpocení a objímáme se s místníma, kteří tvrdí, že za dobu fungování klubu, tam žádný turisty neviděli - natož v takovým stavu. Vydržíme až do židlí a pak si to pěkně ze široka rázujeme domů. Martin vyhazuje svoje půlden starý protancovaný žabky do opodál stojícího pickupu. Chile je super! vřískáme a usínáme.