Jižní Amerika - den 2.: Volby a nečekaný setkání na ambasádě

25.03.2013

Konec ledna, vymetená obloha, svítí slunce a všechny starosti a povinnosti někde daleko v Evropě. Přílet do Buenos Aires na jedničku. Nadšení okamžitě vystřídalo zoufalství ze zdánlivě ztracenýho zavazadla Terez. Naštěstí to ale byla jen první ukázka jihoamerický neorganizovanosti a krosnu jsme našli válet se o kus dál v hale. Na letišti jsme se poptali na ceny taxíků, abysme se nenechali natáhnout zbytečně moc, dostali jsme rady typu - při cestování nikdy neopouštět autobus všichni naráz, u taxíků nesedat do auta, dokud není zamčenej kufr s krosnama atd., protože: "That's Argentina!"

Z letiště jsme si vzali taxíka a přesunuli se na českou ambasádu. To bylo shodou okolností, chytrosti a karmy na naší straně jediný místo v celý Jižní Americe, odkud se dalo volit. A my jsme Karlovi věřili! O ambasádě a panu Pometlovi a Chochulovi (který si hned po prvním setkání familiérně přejmenováváme na Ondru a Tíbu) od nás určitě ještě uslyšíte. Ale ve zkratce - jestli cestujete do Argentiny, česká ambasáda je jedno z must visit. Nevíme, jak by se tvářili na to, že jim tam všechny posíláme, ale pro nás bylo setkání s nima dost zásadní. Byli to jedni z mála vzdělanejch lidí, co jsme potkali, kteří v Argentině žijí delší dobu a zároveň mají s čím srovnávat. Jejich obrázek o místní ekonomice a vůbec fungování celýho státu je tak dost komplexní. Ale nepředbíhat! Na ambasádě byla hodně příjemná atmosféra a srocovali se tam voliči. Někteří už česky uměli jen pozdravit, ale celý to působilo hrozně přátelsky. Dozvídáme se, že na večer jsou pozvaní "Trabanti", kteří mají celou cestu po Jižní Americe za sebou a budou odlítat. Mrzí nás, že se s nima mineme, protože se potřebujeme přesunout dál.

Z ambasády jsme si odskočili koupit jízdenky do Mendozy. První cesta taxíkem centrem nám dala nahlídnout, jak bude doprava celý následující měsíc vypadat. V Jižní Americe i na silnicích neomylně fungují zákony přírody - silnější pes mrdá. A nebo jak říká můj děda - kdo se bojí, sere v síni. Čili pokud brzdíte nebo sundáte ruku z klaksonu, daleko nedojedete. Ono řídit ve městě, který má 12 milionů obyvatel holt vyžaduje nějaký skills. Autobusák v Bueňos je místo, kde se nechcete zdržovat. Slumy v okolí, muž se sloní nohou, ochranka s neprůstřelnejma vestama, žebrající děti ve fast foodech, pes sebevrah. Vytipujeme si společnost, vybereme si druh jízdenek (protože nás čeká čtrnáctihodinová cesta, připlácíme si), placení ovšem nevychází. Argentinci kvůli poměrně nedávný krizi nedůvěřujou bankám, neumí používat čipy na kartách, Master Card nefunguje vůbec a tady neberou ani další dvě Visy. Při vybírání cashe z bankomatu Martin zablokuje ten jedinej fungující. A tak zkoušíme dolárky. Jakmile paní u okýnka uslyší to slovo, objeví se jiskřičky v očích, zvednutý koutky a my už tušíme, že bude dobře. Argentinci si totiž dolary vůbec nemůžou vyměnit (systém) a mají-li příležitost z vás nějakej vytáhnout, neváhají. Jízdenka do Mendozy stojí kolem 2200 korun na jednoho. Jízdenky máme s tím, že náš autobus přijede na nástupiště 37 - 80 a může přijet pozdě. Se s tim smiř! Z autobusáku prcháme a dáváme lehkej zevling po městě. Projeli jsme se i místním metrem, kde jsme potkali i prodejce, který zná Peťa s Martinem z Mexika. Malej kluk dá každýmu na klín balíček žvejkaček, projde tak celej vagón a při dalším kole buď inkasuje peníze nebo si bere balíček zpátky. O jeho postřehu se nám může zdát. Kafíčko, fotky a zpátky na ambasádu.

Pomalu se loučíme a v tom... "Hééééj, Trabanti! Trabanti!" Správně, my jsme v Jižní Americe potkali Trabanty! Nám celý cestování začínalo, jim končilo. Cejtíte z toho tu poetiku? Kluci vypadali hrozně unavěně a spokojeně, pozvali nás na party a to jsme hodně zalitovali, že jsme si tu jízdenku do Mendozy koupili s předstihem. Dana Přibáně a jeho partičku by totiž člověk vydržel poslouchat roky. Respekt za to, co zvládli! Pozvání jsme teda byli nucení odmítnout a vyrazili jsme na cestu. Nástupiště jsme trefili, sklopili jsme si sedačky, vytáhli spacáky a těšili se na probuzení v Mendoze. O tom, že Student Agency se může o jihoamerickejch autobusech zdát, víc příště.