Jižní Amerika - den 20.: Připravá na sfičková

16.04.2013

U Inésky se nám spí jako doma. Po třech týdnech se z doma oblíbenejch snídaňovejch rituálů kvůli monotónním hotelovejm snídáním složenejch z čaje a bílýho toustu s marmeládou stala spíš otravná povinnost. Prvních pět minut na snídani v Galeon del Plata nás ale vrátilo zpátky do dnů! Pomerančovej fresh, domácí croissanty, domácí buchty, kakajíčko, ovocnej kefír, různý druhy cornflakes. A když píšu "fresh" a "domácí", myslím tím, že jsme viděli do kuchyně. Not impressed? Jsme v Jižní Americe a platíme dvě kila na noc! What?!

Naše čtvrť San Telmo na nás působila při procházení hipstersky - v pozitivním slova smyslu. A tak jsme si s Peťou říkaly, že bysme konečně podnikly nějaký nákupíčky, prošly blešáky, nafotily neuvěřitelnej místní street art a prozevlily dopoledne než začnem nakládat tu svíčkovou. Pokud vám poslední věta nedává smysl, nečetli jste včerejší post. Kluci chtěli hrozně vidět přístav, tak jsme se rozdělili. Jaruna s Marunou taky slíbily, že zajistí oběd. Dům dal čerstvý linguine s hráškem, špenátem, bazalkou a chilli. Čerstvost! A protože venku bylo nesnesitelnejch 32 stupňů, dali jsme si na to zmrzku, pívo a šlofíčka. Způsob této zimy, zdál se nám poněkud šťastným.

Odpoledne jsme sháněli suroviny na svíčkovou, což byl trochu oříšek, protože ve městě probíhal karneval - svátek - zavřeno. Ale měli mrkev a koření! Maso zajistila Inéska s Edvardem. "Já jsem donesla tó maso ná sfičková." "Jo? To je super! Děkujeme!" "Bueno. Je tó... jak se to šekne. Tuché! Tůché maso." "Áááá, koupila jste tuhé maso na svíčkovou. Aha. Dobře." "Né tuché. Naopak." "Měkké?" "Sí sí měkké maso na sfičková." 

Jaruna s Marunou vyhnaly kluky pro víno a naložily maso. Vonělo to jako svíčková! Juch! Ochutnali jsme pár argentinskejch vín a protože lekce tanga, který jsme plánovali, byly nekřesťansky drahý, rozhodli jsme se vyrazit do ulic. Kluci se totiž vrátili z nákupu nadšení, jak celý město žije. Že po sobě všichni stříkaj pěnu nebo co. No a fakt. Oslava karnevalu. Za pár pesáků, si můžete koupit obrovskou plechovku, co pod tlakem stříká pěnu. Pravidlo je, že pravidla nejsou. Stříkají miminka, těhotný ženský, staří dědové. Po kámoších, po kolemjdoucích, po všech. Po nás. Jaruna s Marunou si role obětí neužívají (to je to samý, jak když si chlapi s malým sebevědomím kupujou velký auta. Neměříme dohromady ani 3 m. Potřebujem mít navrch!) a jdou spát. Kluci ale zůstávají. Co myslíte, odolají koupi pěny ve spreji? 

... to be continued...

Citace z deníčku: T+P jdou spát a vymýšlí, jak zdokonalit lidské tělo (pot, chlupy, smrad).