Jižní Amerika - den 26.: Spálení jako kacíři přednášíme o český historii

22.04.2013

Dneska je na programu PPP plán. Plavky, pláž a pívo. Probereme se a mrkneme na počasí v telefonu. Déšť, vítr a zima. Pecka, spíme dál. Nakonec se docela vyčasí a tak před polednem vyrážíme. Tentokrát se meteorologové úplně nemýlili. Ve chvíli, kdy se natřeme krémem se zvedne vítr a my jsme doslova obalení pískem. Martin ej kej ej blázen bláznivej skáče do třímetrovejch vln. Jen co vyleze, přichází plavčíci a rozvěšujou červený vlaječky. Tady už se dneska nikdo nevykoupe.

Protože jsme slíbili, že se vrátíme jako čokoládičky, ležíme na pláži a necháváme se bičovat tím pískem s minikousíčkama mušlí. Áu. Martin jde na pochůzku po okolí, za půl hodiny se vrátí a hrozně se nám směje. S Peťou totiž ležíme na pláži samy, pískem obalený jak řízek ve strouhance a ve tváři máme trpící výrazy. O kilák dál jsou pláže v závětří, hospůdky a pohoda! Běžíme tam a je to jak jinej svět. Z moře skáčou delfíni, všude se povalujou peneři, co prodávají ručně vyrobený šperky, kavárničky, Che Guevara sedí před rybárnou, pije víno z lahve a nejsou tu žádný červený praporky! Po pláži lítají psí gangy. Ty si všechny ochočuju. Nejlíp poslouchají na: "Volno!" 

Navečer se balíme a před hostelem potkáváme výřečný lokály. Strašně nás překvapí jejich znalost evropský historie. Vyjmenovávají státy bejvalý Jugoslávie jak na běžícím pásu a my jen dovysvětlujem, že rozpad Československa nebylo žádný krveprolití, jak si mysleli. Na to, že si průměrnej Argentinec myslí, že Evropa je nejnebezpečnější kontinent, kam jakmile někdo přijede, je prodanej na orgány, jsou tihle Uruguajci hodně v obraze. Takdy dost fandí českýmu fotbalu. Nejradši mají Petera Seče a Rosikyho.

Po sprše zjišťujeme, že jsme se spálili jako prasata. Zajímavý, že to vždycky člověk zjistí až když je pozdě! Využíváme toho, že kvůli spáleninám nemůžeme spát a dooslavujeme moje narozeniny. Vol 7. Dobrou!