Jižní Amerika - den 28.: Styloví popeláři, roztrhaný bankovky a poslední večeře

24.04.2013

Probouzíme se v hotelu v Montevideu a letíme zkontrolovat, jestli nám někdo neukradl nebo nezdemoloval auto. Na to nás recepční předem upozorňoval a doporučoval přeparkovat. Ale bylo to úplně před hotelem, zadarmo a karma je na naší straně. Neukradl ani nezdemoloval! Džéáh.

Protože dneska je v plánu jenom přejezd do Buenos Aires a počítáme, že máme velkou časovou rezervu, rozhodneme se strávit dopoledne v Montevideu. Potřebujeme dokoupit pár suvenýrů a tak běháme po městě a pozorujeme Uruguajce, jak usrkávají horký maté z vlastní termosky a hrnku i v pětadvacetistupňovým horku. Highlight dne jsou bezpochyby popeláři. V Montevideu sváží odpad koně s kloboukama! Boží.

Po cestě udáváme poslední bankovky, když platíme mýtný. Bankovky roztrhaný na cáry balíme do úhlednejch balíčků, když nám chybí pár drobáků, tváříme se, že to máme přesně a ve chvíli, kdy se zvedá závora zběsile pokračujem dál.Na hranicích nás zdrží nečekaný obstrukce a trávíme tam mládí. Na každej pas se totiž musí podívat asi šest lidí minimálně třikrát, dámská část celnice si zrovínka musí vzájemně dělat účesy, pánové servírujou kafe, nepoznávají si hrnky a tak tůristi holt musí chvilku počkat. Není zbytí. Problém trochu je, že tůristi už jedou chvíli na rezervu. Plán byl, že hned za hranicema nabereme benzín. Jenže to hodinový popojíždění sežralo půl rezervy, města a tím pádem i benzínky v nedohlednu. Bon voyage!

Modlitby byly vyslyšeny a za vteřinu dvanáct tankujeme. Když dojedeme do Baires, vyfikneme se s tím, že poslední večer musíme zakončit poargentínsku - pozdní večeří a drinkem. A tak se v deset ládujeme kalamárama s bylinkovým dipem, domácíma bylinkovejma hranolkama a Martin se rozplývá nad svým posledním jihoamerickým steakem. "Jako paštička."Zítra nás čeká smutek v podobě loučení s Baires. Nakonec to ale ještě bude veselej příběh!