Jižní Amerika - den 3.: Argentinský steak a chilské grilování

01.04.2013

Trošku rozdrncaní a část z nás s nateklýma nohama se probouzíme do horkého dne uprostřed argentinských pamp. Autobus míří do Mendozy a my jsme neskonale rádi, že jsme si vybrali noční přejezd, protože z krajiny za okny bychom se unudili. Kolem nás se táhnou nekonečné pampy, sem tam ranč a občas na nás vykuleně zírá nějaká ta kráva. 

Mendoza je město s necelým milionem obyvatel a je proslulá svým vínem. Vítá nás svěží zelené město s širokými bulváry - ideální na letní zevlovačku. My bohužel nemáme moc času a tak se tryskem vydáváme do restaurce, kterou doporučuje průvodce National Geographic. Po restauraci ale není ani vidu, ani slechu. Vydáváme se se všemi našimi věcmi do nejbližší restaurace, která je k dispozici. Kluci se cpou t-bone steakem ("Jako paštička, jako p-a-š-t-i-č-k-a!") a my si dáváme tuňákový sendvič (obouručák). Naprosto spokojení s jídlem (s cenou už tolik ne) se vydáváme na další autobus. Tentokrát do Santiaga. Z Martinova "To za hodinku stihneme dvakrát." jsme už od začátku kakaoví, ale nakonec se na autobusáku stíháme i vyčůrat, což mu dodává vítězoslavný výraz a choutky zahrávat si s našima nervama příště ještě víc. 

Doba cesty je 6 hodin, jízdenka stojí 200 pesos, což je zhruba 800 korun. Sháníme ji až po příjezdu do Mendozy, rozběhneme se po autobusáku a zkoušíme jednotlivé prodejce. Projíždíme pod Aconcaguou, kterou se nám ale nepodaří přesně určit, jízda je docela svižná a zajímavá. Už už se nám zdá, že Jižní Amerika je oproti všeobecnýmu názoru místo s německým smyslem pro kvalitu cestování. Na hranicích nás ale čeká chilská sprcha. Obstrukce trvají skoro čtyři hodiny, přestože je tu pár autobusů. Vystoupit, nastoupit, vystoupit, nastoupit, vystoupit, vyplnit padesát formulářů - každej třikrát - nastoupit. Nikdo samozřejmě neumí anglicky, ale batohy hází na rentgen jedna radost.Do Santiaga přijíždíme až o půl jedenáctý večer. Teploměr ukazuje nemilorsrdných 28 stupňů, mumraj na autobusáku napovídá, že místí do hajan ještě chvílii nezalezou. Nemáme mapu, nemáme ubytování, ani místní peníze, máme jen hlad. Na informacích jen nechápavě kroutí hlavou a opakují "que?". 

Vydáváme se proto do nedalekýho Ibisu, kde nám musí překládat paní, co se taky přišla ubytovat (Ibis je tady čtyřhvězda a vypadá jako lepší hotel pro mezinárodní klientelu). Nakonec si zaplatíme trochu času v internetové kavárně a vybíráme na bookingu. Taxík nás za mrskej peníz doveze k centru, kde nás vyklopí pod krásným činžákem. Bydlíme vlastně v běžném domě a pár apartmánů se tu pronajímá na krátkou dobu. Dva starší a značně zmatení recepční o booking.com nikdy neslyšeli a anglickejch slovíček ovládá víc i Kejklíčkova kočka, ale nakonec nás pustí nahoru - aniž by chtěli vidět pas nebo kreditku. Díky, Chile, za to přivítání!
Citace z deníčku: 1. sprcha za 3 dny - intenzivní pocit čistoty!