Kousek raje v Indocine

26.09.2013

Kdyz jsme mirili na tuhle dovolenou, seslo se nam z knih, clanku, dokumentu a od znamych spoustu tipu, kterou cast Malajsie prozkoumat a zazit fakt exkluzivni exotiku se slonama, cajem i barevnejma chramama. Nasim cilem cislo jedna byl a porad je odpocinek, a proto jsme se rozhodli tentokrat neblaznit a vybrat si malo a uzit si to moc. A tak jsme se dostali na Pulau Tioman.

Malajske vychodni pobrezi toho nenabizi tolik jako zapadni, kde navic na podzim a v zime nehrozi monzuny, zato je tu ale par perel v jizni oblasti, coz se nam hodilo. Ostrov Tioman vyhlasil kdysi casopis Time mezi nejkrasnejsimi exotickymi ostrovy sveta a od ty doby se toho nastesti moc nezmenilo. Cast ostrova je de fakto zakonzervovana a nesmi se tu stavet, kolem ostrova je vyhlaseny morsky park s prisnymi pravidly a vetsinu ubytovacich kapacit (nejspis krom nejvetsi vesnice Tekek) tu k nasemu prekvapeni vlastni mistni, kteri se za ringitama moc nezenou. Podle pruvodce tudy rocne projde na dve ste tisic turistu, coz je cislo, kvuli kterymu nas od ostrova vsichni zrazovali. My ale prijeli na konci sezony (za par dni dorazi monzunovy deste) a ostrov navic nabizi spoustu moznosti ubytovani v oddelenych vesnickach, ktere jdou pohodlne spojit jen pomoci vodniho taxi. Zkratka a dobre na pulkilometru siroke plazi nas bylo kazdy den vsehovsudy dvacet. 

Prijeli jsme z Johoru do pristavniho (opet osklivyho) mesta Mersing, kde jsme se ubytovali ve vylozene hnusnym (ale lacinym hotelu) a koupili si ubytko a trajekt pres mistni cestovku. Nastesti nas nenatahli a ubytko bylo vylozene libovy - chaticky jak na tabore v Ceskym raji, jen par metru od plaze a centra deni, ale taky pekne schovany. Puteri Salang Innnenajdete na Bookingu, ale muzeme ho vrele doporucit. Manazer Eddie a jeho americkomalajsky pomocnik (jehoz jmeno nam uniklo) se o nas nejen skvele starali, ale jeste nas bavili a navzdory malajskymu vztahu k alkoholu nas i trochu nalejvali, coz nam bylo okamzite sympaticky.

V Salangu to bylo jako v prirodni zoo. Odpadky tu kradou a kokosaky po lidech hazi drzy opicky, v noci se tu prohani hejna netopyru jak ve filmu Christophera Nolana, misto je sirokodaleko prosluly koralovyma utesama, behaji tu kocky s malilinkyma ocaskama (nejdriv jsme si mysleli, ze jim je zli ostrovani usekavaj, ale bylo nam vysvetleno mrouskani v malym kruhu a jeho dopad na DNA kotat), vsude kolem se mihaj roztomily maly jesterky a v kalny ricce zijou prajesteri - varani, ktery maj s ocasem dva metry. Nastesti je ale lidi absolutne nezajimaj, takze akorat zevlujou a semtam se servou, coz jsme dokonce i videli. Co zije v destnym pralese sahajicim vsudemozne krom plaze, jsme radsi nezjistovali. Stacilo si precist, ze vsech dvaadvacet druhu hadu je tu jedovatejch.

Prvni noc nas celkem vydesilo skrabani na chatku a evidentni snaha zjistit, kdo chrape vevnitr. Kdyz vas chrani jen stary nahnily prkno, kousek linolea a moskytiera s roztrhanyma kolama, necejtite se uplne jako doma. Druhej den nam Eddie vysvetlil, ze to delaj gekonci. S ulevou jsme si oddychli, protoze ti zerou tak akorat otravnej hmyz - a ne lidi. Kdyz druhej den zpod chatky stojici na cihlach vybehlo varance, uz jsme se tak jiste necejtili. Krom toho, ze jsme cetli jak blazni, opalovali se, plavali (a dva dny se vyhejbali meduzam), jsme taky vyzkouseli vsechny restaurace a jednou jsme byli v improvizovanym letnim kine, kdy pri cekani na fotbal mistnaci pustili projekci a na ni Toma Cruise v nejnovejsi Mission: Impossible a k mymu soku a Martinovu velkymu nadseni pak Skyfall. 

Druhej den jsme si pujcili brejle a snorchly a zkoumali jsme koralovy utesy pod hladinou, coz nam - zvyklejm na bezpeci kalnejch rybniku - prislo skoro az desivy. Po rozhovoru s Eddieho pomocnikem pak vylozene hruzostrasny. Historky o metrovych meduzach s trimetrovyma chapadlama a extremne jedovatejch podmorskejch hadech si nechame na osobni setkani. Posledni den jsme si pujcili fotak do vody a na rovinu rikam, ze kdybysme nebyli takovi poseroutkove (no, ja vic), tak jsme mohli vyfotit fakt husty veci... Ale i tak jsme na nase ulovky hrdi a radi se s nima budeme chlubit.

Pobyt na Tiomanu s jeho zlutouckyma plazema, kokosovyma palmama, zelenym morickem a svezi dzungli za zady jsme si nakonec prodlouzili na ctyri dny a dneska jsme se dokodrcali do srdce Malajsie - Kuala Lumpur. Nekde jsem cetla, ze se mu prezdiva mesto budoucnosti, takze to bude docela zmena. Cau a pa u dalsiho reportu!