Kulinářské highlighty východní Afriky

03.05.2013

Která africká kuchyně je nejproslulejší? Ta z východu kontinentu to asi nebude. Pro nás Středoevropany je to ale docela velká exotika, i když tu lidé běžně nejí brouky a jiný lahůdky, u kterejch máme tendenci zvedat oči v sloup a opovrhovat domorodci. Gurmáni východní Afriky mají chuťové buňky prostě nastavené jinak. A nutno říct, že nepřestanou olizovat prsty. Hlavní důvod je ale ten, že tady se příbor prostě nepoužívá. 

Jasně, v restauraci ve městě jako je Nairobi nebo Dar es Salaam příbor k jídlu automaticky dostanete. Většina Afričanů si ale umyje ruce v umyvadle, který je většinou rovnou v místnosti (v lepších podnicích přijde číšník s lavorem) a pustí se do toho. Naučit se jíst omáčku s kousky hovězího rukama trvá asi tak stejně dlouho jako ovládat čínský hůlky. A já to vřele doporučuju. Stejně tak jako s hůlkama, i tady máte pocit, že si jídlo vychutnáváte dalším smyslem. Tady to nejspíš platí doslova. 

Základem místních jídel, který jsme měli možnost poznat, je ugali. Tuhá kaše z kukuřičné mouky, vody a soli. My si moc nepochutnali, přišla nám skoro bez chuti, ale skvěle se z ní v prstech udělá kulička a v kuličce důlek - a do něj se nabere omáčka s masem nebo zeleninou. Jako malá kukuřičná lžička. Ugali má hodně variant, třeba s fazolemi nebo se špenátem. Každá z nich má o kapku víc chuti. Ale že by si tím člověk rád nacpal nácka do nepříčetnosti, to potvrdit nemůžu. 

Východoafričani hodně jí zeleninu a ovoce (protože to tady prakticky lítá do huby), rýži, hovězí, kokosové mléko nebo kari. Oblíbený tady jsou taky chapati (Jaruno & Maruno, čtěte čapaty) - indické placky, které vydrží v krosně pár dnů a jsou tak skvělou záchranou, i když se vám z nich pak už kroutí prsty na nohách. Ochutnali jsme taky zajímavý grilovaný kuře rozseklý podél a grilovaný jenom se solí a s přílohou z grilovaných banánů. Zajímavý, na mě možná až moc přímočarý. Mně se naopak nejvíc líbil výběr z asi osmdesáti druhů banánů.

Nutno podotknout, že na každým rohu tu dostanete sodu (rozuměj Coca Colu), místní Gambáč se jmenuje Kilimanjaro, škádlivě přezdívaný Kili. Ochutnali jsme taky pivo Tusker, jehož prvního výrobce propíchl klem slon a proto je tohle zvířátko na věčnou památku zvěčněno na etiketě. Tomuhle příběhu jsme v místě, kde kolem dálnice směrem na letiště běhaj zebry, prostě nemohli odolat. 

Zajímavá byla ale taky konfrontace našich specialit s keňskou náturou. Náš průvodce Walter nás při ochutnání hořčice málem ohodil a na oplátku pak my jeho, když si namočil párek do jogurtu. Ale proti gustu žádnej dišputát. A to ani v rovníkový Africe.