Pico del Teide, co jen z tebe vzejde?

03.12.2017

Ve škole jsem nedávala vždycky pozor, a tak jsem až minulý týden na Tenerife zjistila, že koukám na nejvyšší horu Španělska. Sopka Pico del Teide se schovávala po bílou pokličkou a skoro celej tejden se tvářila, že tam vůbec není. Příběh 3718 metrů vysokýho kopce je tak plnej výbuchů a rozčilenýho plivání lávy, že se Teide dostalo na žebříček nejnebezpečnějších vulkánů světa, takže stojí za trochu pozornosti.

Od paty ke špičce má Teide dokonce 7500 metrů (z toho je přes tři a půl tisíce nad hladinou Atlantiku). To z něj dělá celkově třetí největší vulkán na světě. Předběhly ho jen havajský kopce. Posouvá navíc celou průměrnou nadmořskou výšku ostrova a dělá tak z Tenerife desátý nejvýš položený ostrov na světě. 

Kvůli metrům ale pozornost nepřitahuje. Teide je aktivní vulkán, a i když si momentálně dává šlofíka, nejspíš o něm my nebo příští generace ještě hodně uslyšíme. Je totiž na prestižním seznamu deseti nejnebezpečnějších sopek světa. Společnost mu dělá třeba Vesuv, která se postarala o Pompeje, mexický Popocatepetl, který plete jazyk i hlavy vědců, protože laškovně pomrkává na nedalekou třicetimilionovou aglomeraci, nebo třeba konžská Nyiragongo, o níž jste nejspíš neslyšeli, ale stojí za zmínku už protože údajně skrývá vůbec největší lávový jezero, který dokáže vytéct rychlostí vyšší než 100 kilometrů za hodinu, a šetří si ho na město Goma pod sebou. Na tomhle seznamu prostě není žádná amatérská sopka, která zvládne zalít lávou jen paraplegický srnky. Tohle jsou macho vulkány na steroidech. 

Pico del Teide ukázala sílu už před 150 tisíci lety, kdy hora vybuchla a vytvořila ve dvou tisících metrech kráter o velikosti 15 na 10 kilometrů. Na sedmistupňovým indexu velikosti výbuchů to byla pětka. Podobnou show předvedl třeba v roce 79 Vesuv pro Pompeje nebo v roce 1980 sopka St. Helense. Dneska je tu nejnavštěvovanější park Španělska s plackou UNESCO, kam ročně vyrazí na 3 až 4 miliony turistů. Jenom 20 z nich denně se ale podívá až úplně na vrchol. Teda oficiálně. Neoficiálně můžete vyrazit v noci, podívat se na východ slunce, pokud máte kliku a je něco vidět, a pak rychle seběhnout dolů, abyste stihli zmizet dřív, než si hlídač uvaří po příchodu do práce svý první ranní kafe. 

Poslední zaznamenaná erupce se odehrála v roce 1909, o dvě století dřív Teide pokosilo několik blízkých vesnic a měst. Nejslavnějším svědkem výbuchu se stal Kryštof Kolumbus, který si sledováním prskající lávy zkracoval cestu do Ameriky. Momentálně se zdá, že Teide nabírá sílu na další řádění. V roce 2003 se zvýšila seismická aktivita a na severovýchodní straně se otevřela trhlina a odhalila část svých útrob. Podle vědců to může naznačovat, že magma stoupá k vrcholu. Až Teide vybuchne, společně s lávou se bude dolů z kopce valit nejspíš taky pyroklastický proud. To je takový tekutý mračno žhavých plynů, kousky lávy, popela a kamení, který jede rychlostí až 700 kilometrů za hodinu a je ještě nebezpečnější než samotná láva. Proud má teplotu přes 1000 stupňů Celsia. Pompejani by mohli vyprávět, kdyby je to všechny nezabilo. Tenhle satanův vynález se může pohybovat i po vodě a svoje oběti nenechá shořet nebo udusit, jak by si každej slušnej člověk představoval. Koho potká, toho proud tak nějak zamrazí v čase a promění ho v sochu. To je podle mě úplně poeticky zvrácený.

My jsme na Teide chtěli vyjet lanovkou. Po všechny dny ale foukal silný vítr a nic nejezdilo, takže jsme měli smůlu. Vyjeli jsme jenom do kráteru a z kavárny ve spodní stanici lanovky jsme pozorovali mlhu valící se pod vrcholem a zabraňující jakýkoli lepší fotce. Místo v lanovce si můžete koupit dopředu online. Vyplatí se hlavně sledovat naplněnost. A pokud lanovka kvůli větru nejede, vrátí vám peníze. I tak je ale výlet jenom kolem vrcholku docela zážitek. Kamenitá poušť hrající všema barvama působí dojmem přistání na Marsu. A až vás Teide omrzí, můžete sjet o kousek níž a odpočnout si od starostí v nějakým vinařství.