Polo Lakos Týšit Čip Čip

29.09.2013

V Kuala Lumpur stoji mesity, hinduisticke svatyne, cinske chramy, kostely, nekolikrat za den se z minaretu ozyva hlas muezzinu, ale tak nejak jsme nabyli dojmu, ze ten nejdulezitejsi buh, kterymu se mistni ze srdce radi klani je obchod a nakupy. 

Samozrejme s tim ma hodne co do cineni cinska kultura, ktera ma obchod proste v DNA, ostatni to ale vzali za sve a vedle nabozenskych svatostanku tu kvete jeste dalsi modla. Kuala Lumpur, hlavni mesto Malajsie, ma necele dva miliony obyvatel, ale jeho obchodni centra nakopavaji zadek tem prazskym mnohem vic nez dvakrat. Krom toho, ze jich tu je jako matrjosek v prazskych vylohach, jsou nepomerne vetsi nez ty nase. Dneska jsme byli v jednom obzvlast vypecenem ochodnim centru - kazde patro bylo jednou takove jako v Palladiu, melo deset podlazi a v tech nejvyssich je zabavni park s obrovskou horskou drahou. Za sklem vytahu nam spadly bradicky a okamzite nam bylo jasne, ze na prvni pohled krici do sveta slama couhajici z nasich evropskych bot. Obchody jako Prada nebo Ralph Lauren tu maji zastoupeni asi jako haemko - a lezi od tohohle severskeho klenotu jen par desitek metru. Zadny cavyky s satama za sedmdesat tisic.

Presto si ale tyhle hrde chramy mamonu zachovavaji neco malo z mistniho koloritu. I kdyz ne vzdycky uplne chtene. Tak napriklad v obchodnim centru Petronas Towers (skoro to vypada, jako bysme nevideli nic jinyho, ale vy jste nebyli v tom knihkupectvi pres pul patra!) se samozrejme sesla smetanka svetove mody v cele s butikem Chanel atd. Vsude tu vladne prisna atmosfera luxusu, a to i na zachodech. Dokud neotevrete budku s tureckou misou. Nutno ale podotknout, ze Malajky sverepe stoji dal ve fronte, i kdyz je na turcich volno. Nicmene si zive predstavuju kontrolu z reditelstvi Chanelu z Parize a jejich drepy v patnacticentimetrovych podpatcich. V jinem obchodnim centru, ktere je soucasti tzv. Zlateho trojuhelniku (nejsvatejsi misto pro vsechny obchodomilce lezici v modernim centru KL) je na zachodech vedle obchodu Bvlgari, Celine nebo Armani nalepeno na kazde koji upozorneni (vcetne obrazku), ze na zachodovych misach se sedi, nikoli stoji!

Obchodnim centrem to tu pro nas vlastne zacalo. Ale tak trochu jinak, nez bychom cekali. Z OC v Petronas Towers nas vyhnali pri obrovskem pozarnim cviceni zmatkujici Malajci. Uz tohle predznamenalo, ze nakupy se tu berou smrtelne vazne. Potvrdila to i vesela pani v mistnim central marketu, ktera se mi pokousela ukazat, jak se nosi mistni hazuka. A to tak, ze si me vodila jako loutku a nakonec me s hlasitym smichem poplacala po zadku a hazuku mi nacpala za sedmdesat ringitu. Stanky na ulici se vsim moznym od zarucene falesnych vitonek az po trika za tricet korun jsou ale kapitola jina.

Celi nadseni z tohohle kulturniho mixeru, ktery kazdyho semele, jsme si dali veceri s Martinem a Marketou z ceske ambasady, na ktery jsme dostali pred cestou kontakt. Vzali nas do lokalni venkovni restaruace, jejiz kuchyni nechce zadny host nikdy videt, ale s radosti se sem zase vrati. Dali jsme si rejnoka a byli jsme z nej uvytrzeni. Nicmene Martin a Marketa nam trochu schladili predstavu o milouckych Lumpurcich a prihodili historky o macetach, diskuze o tom, kde je vlastne ted ta ruka, a kdo z tech hroznejch je ten uplne nejhorsi. Martin ale tvrdil, ze proti Cechum kriminalita neroste, takze doporucuju v krizovych situacich ukazat pas. Cim mi ale zbortili svet, bylo vyvraceni informace o chybejicich kocicich ocascich. Opravdu jsem chtela verit tomu, ze jsou ty kocky proste jen zdegenerovany...

KL nas ale pohltilo - je tu kus Malajsie, kus Ciny, kus Indie a spousta dalsich kousicku, ktery neni zas tak tezky poskladat v tuhle blaznivou mozaiku. Mame spousty min dulezitych pestrych zazitku, ty ale ted musi pockat. Za okny zuri monzun jako silenej a to je znameni, ze musime o dum dal. Zejtra mirime na Borneo - do zlaty i spinavy Bruneje.