Zuby nehty perfektní

21.03.2018

Nečti komentáře, nečti komentáře, nečti komentáře, nebo se z toho zblázníš! Opakuju si to u každýho příspěvku na internetu, ale občas mi to ujede. Jako tuhle u článku na jednom blogu, kde autorka popisovala, jak zeštíhlila svou domácnost a jak se jí (ne)daří zavádět minimalismus. Nejspíš z jarního promrznutí hlavy jsem myslela, že komentářích najdu zkušenosti ostatních. 

Jenomže jsem narazila na paní bez příjmení a s křestním jménem Anonymní, která se rozčilovala nad tím, jak jí autorka začíná lízt na nervy. Anonym se vztekal, jaký to bylo dřív počteníčko (= dokud byla autorka blogu matla), ale teď je to strašný, protože se blogerka před čtenáři jen chlubí tím, jak je perfektní, jak zvládá všechny situace s chladnou hlavou a jak zná lék na každou trampotu. Perfektní bylo v příspěvku nejčastější slovo a pod komentářem přispěchaly s podporou další anonymní kývačky. 

Musela jsem si ten článek přečíst ještě jednou. Zatímco já jsem si všimla, že spoustu článků začíná blogerka slovy: nejsem profík a určitě chybuju, ale takhle to prostě dělám já, tak si o tom můžete něco přečíst. Anonymní komentátorka skočila rovnou k výčtu kroků, který blogerka popisovala. A udělala to, co zvlášť my ženský děláme tak rády. (Ne že by se to chlapům vyhýbalo, jenom to není tak četný nebo to prostě líp schovávaj.) Prostě si nosnou myšlenku přeložila jako výčitku: Ty, čtenářko, nejsi perfektní jako já, měla by ses zlepšit.

Odpoledne plný krveprolití a křiku

Asi už jsme se všichni setkali s následující modelovou situací: má přijít pár známých na kafe. Těšení na příjemnou odpolední besedu se zvrhne v generální úklid, přípravu hostiny, pucování příborů, pečení podle Rettigový a pohanskej obřad obětování libovolnýho člena domácnosti za dobrej průběh dýchánku (toho, kterej nejvíc prská kvůli úklidu). Nikdo z našeho okolí neočekává pětichodový degustační menu a všechny atomy prachu na jedný hromadě před dveřma bytu. Ale my si to tak nějak naplánujem, protože nám to přijde lepší, a pak vřískáme na naše nejbližší okolí, že nám s ničím nepomůže a dokonce ještě překáží.

Možná jste viděli Ted Talk Reshmy Saujani (jsou k tomu i český titulky), ve němž tahle aktivistka, která se snaží podpořit ženy v IT vzdělávání, říká, že bychom měli místo perfekcionismu učit holčičky statečnosti. Ve svý krátký přednášce odkazuje na studii, která sledovala, jak se uchazeči hlásí o práci. Muži se přihlásili když splňovali už 60 procent požadavků, ženy jenom při stoprocentním splnění všech bodů, který zaměstnavatel požadoval. Reshma uvádí, že běžně se tyhle čísla spojujou s tím, že ženy mají nižší sebevědomí. Podle ní je ale problém v tom, že holky se zkrátka vychovávají v tom, aby šly po jistotě, byly krásný a perfektní. Kdežto kluci jsou podporovaný v tom, aby skočili z nejvyšší větve - ne aby byli učesaný a čistě oblečený. Reshma Saujani popisuje ještě další výzkumy, který její teorii potvrzujou. Člověk nemusí mít doktorát z psychologie, aby viděl, že na tom něco je.

V době instagramový, kdy na nás z telefonu každej den vyskakujou pečlivě naaranžovaný a důkladně vybraný a profiltrovaný okamžiky je občas těžký si připustit, že prostě JE NORMÁLNÍ, že mi začínají šedivět vlasy, že nemám beach body a nikdy mít nebudu, že na to, jak mám malej byt, je v něm často bordel, že si místo brokolicovýho soté dám radši smažák, že s sebou na návštěvu zapomínám vzít vlastnoručně upečenou buchtu, že tu buchtu zapomínám upíct, že si nemůžu vzpomenout, kdy jsem naposledy umejvala zem tam vzadu za lampou, že mám na oknech už celou zimu otisky nejen prstů, ale celejch dlaní a vůbec částí těl, že místo toho, abych vyrazila s opravdovejma živejma lidma na víno jsem někdy mnohem radši v posteli s pěkně blbou romantickou komedií, že znám podezřele moc sprostejch slov, a to i v angličtině, že čtu víc na internetu než v knihách a taky že občas vůbec nevím, co vlastně s tím svým životem dělám. 

Medicína na perfektní záchvaty

Myslím, že proti perfekcionismu existuje jednoduchej lék. Představte si svou perfektní kamarádku. Tu, co má vždycky upravený vlasy, co dokáže i z nejtrapnější situace vykřesat hrozně vtipnou historku, která se nikdy na žádným večírku před nikým nepozvracela, která má byt jak z časopisu a která vždycky ví, co říct. Je prostě dokonalá. Jo, myslím přesně tu kamarádku, která vás tak sere. Protože bejt perfektní je ta nejotravnější věc na světě. Jakej byl byl příběh Bridget Jones, Carrie Bradshaw, Lízy Simpson, Lady Diany , Hermiony Granger nebo Rachel Green kdyby byly tyhle dámy perfektní? Pěkně krátkej a trapnej. Chceme bejt trapný a vysírat ostatní? Jestli ne, tak stačí přestat předstírat, že jsme letos myly okna už třikrát nebo že salát jíme k obědu každej den a smířit se s tím, že hostitelkou roku bude zase britská královna.

Početli jste si? A tohle už jste viděli?
Jaro bez dalšího otravného úklidu
> Špatným vykročením k větším zážitkům
> a co takhle zážitky z cesty po Izraeli?